Zklamání z člověka

Jak zahojit bolestnou zkušenost která se nám stále vrací. Jak chutná zklamání. Záměrně se vyhýbám slovu BOLI . Mluvím o zklamání, které už přebolelo. Už jsme ho vyplakali možná i něco kolem něj pochopili. Přesto tu stále je. Při vzpomínce při setkání z druhým. Je jako ranka která se už skoro zahojila a zůstal jen lehký stroupek. Víme o ní ještě jí můžeme stržení stroupku znovu odhalit aby se mohla začít hojit na novo a přesto o trošku rychleji.

Mluvím o zklamání kdy jsme už i odpustili nic jiného ani nemá smysl. Nemůžeme druhé vinit za to že se nechovají tak jak my potřebujeme. Kdyby to uměli jinak možná by jednali jinak a možná jen nechtěli. Chovali se jak jak nás to vytáčí a štve a bolí. Muže to být o smutku za člověkem který nás zklamal. V knize Ženy které běhali s vlky jsem si přečetla myšlenku která mě hodně objasnila : neříkejte si co se má stát se stane ale chci vidět všechno co vidět můžu.                                                        (grala)