Když jsem přemýšlel jinak než ostatní

Napadla mě myšlenka, že jsme spojeni v jedno schizofreni zvíře. V lásky plné vlásky. To je jedno má dno až na pokraj svých sil a to další má jedno pouto, které nám dává odvahu žít v této schizofrenii. Ono myslet si můžeme cokoliv. Jen díky tomu neumí člověk pracovat tak , jak by si představoval. Představuje si, že má neomezenou moc a může si dovolit to , co bude chtít. Jsme v tom jako bysme seděli u jedno stolu , ale každý měl jiný příbor. Jak vizuálně, tak i psychicky. Můžeme si to představit jako chvíli kdy každý moment popisuje inviduálně. Sebestřednost neboli porucha vnímání. Že za všechno můžu vlastně ja, že já hledám místo ve svém srdci pro svoji lásku. Ta přichází a zase odchází. Tak jako my přicházíme k životu a umiráme. Přijde nám k srdci myšlenka toho, co znamená láska a přátelství i rodina. Nezaměnitelný pocit mít rád a milovat.

                                                                                                                                                (anonym)